ukradeny osobnosti

myslel
Uz
si
jsi
ze
nekdy

vsechny slova co si rekl jsou cizi a nepuvodni
ze kontexty ve kterejch si je rekl jsou jen cover verze
sloky v pisnickach co si slozil jsou od Metallicy
pocity ktery si cejtil jsou vykradeny z tvejch oblibenejch filmu
tvy oblibeny filmy jsou oblibeny filmy nekoho jinyho


ja obcas jo

kdyz sme byli maly a meli radi hracky aneb benzinovy pumpy

budu vam vypravet historku
muzete si precist treba kafku na pobrezi
je to sice i ten ptak ale i ten spisovatel a odkaz na nej
ale tady jde proste o to
ze tohle bude proza nasekana do odstavcu
kvuli rytmu a kvuli dechu

jako takovej ten nadech proste opar historky
se zkuste prevtelit do atmosfer japonskejch filmu

kazdej z nas byl jednou malej
tahle veta byla zbytecna
takze kazdej byl jednou malej
a asi devadesat procent melo rado hracky
a ty hracky se bud dedily
nebo se dostavaly jako darek k narozkam
k vanocum ke svatku
nebo jen tak tata vzal kluka malyho
nebo malou holku
do hrackarstvi a koupil mu hracku co chtel
dneska je to takovy ze deti se nahrnou do velkocenter
jako je treba chodov nebo zlicin nebo andel
a rikaj ja chci tohle a voni mu to koupej
popripade si zapisou nazev a objednaj na netu
ale nesetkal jsem se jeste s pripadem
ze by se nakupovaly hracky
v benzinovejch pumpach

kdyz jsem byl malej
tak nase family vlastnila peugeota
peugeot 405
a casto jsem s nima jezdival vsude mozne
do podebrad do prahy ke znamejm k jejich kamosum
a ja byl posedlej
benzinovej ma pumpama
vzdycky kdyz se naka po strane silnice nebo dalnice naskytla
tak jsem kricel at odbocej
premlouval jsem tatu ze ma uz skoro benzin na cerveny
pritom byl teprv v polovine a ja vo tom vedel kulovy ze jo
ale co me tam pritahovalo byly ty rady hracek
co se tam povalovaly v regalech
kapslikovy pistolky plysaci vystrelovaci kluzaky
benzinovy pumpy bejvavaly precpany timhle
vyberovym sortimentem hracek

poridil jsem si tam jednou plysovyho hrocha
kterej ale tvori pribehovou linii CISLO 2
ale to az jindy

a to je vlastne celej pribeh
pribeh o tom
jak kdyz jsem byl malej
tak jsem nechodil do hrackaren
ale misto toho jsem nutil rodice
at jedeme na benzinku
ze tam jsou hracky

v dnesni dobe hracky z benzinek
skoro vymizely
a je to skoda
protoze jsem jeste nevidel moji malou sestru
ze by nekdy chtela neco z benzinky
pac ono to melo
svoje kouzlo
kupovat si veci nasakly pachem benzinu

je to proste
banalni text vo nicem

stara

Proc psat nadcasove
jediny co je
tady a ted
mozna v minulosti
v budoucnosti az zejtra
vzpominky na letni noc
dost obycejna
Bob Dylan a bourka
slunce se od bourky odrazi
divam se na stary ksichty
stara hospoda
novej vzduch proudil ulici
starou znamou
kraksnou co s ni litas
obden nevidis
nic co by stalo za to
koukni se na svy moznosti
poradne se rozhlidni
nevidis co by stalo za to?

roztrhat svuj zivot
slepit z nej jen to nejlepsi
zbytky potravy pro
dravy supy
Nenazrany toulavy psi

JSEM SPROSTEJ SERU NA

jsem sprostej seru na
ty vaše slevy seru na
ty co říkaj že jste tady jenom vy seru na
fronty seru na
ultrasavé vysavače seru na
sms za deset halířů seru na
plus a mínus seru na
překvapení života seru na
to jestli je zima protože to hovno v kalhotech
mi prdel stejně zahřeje

seru na chodníky těch co je vybudovali
vybudovali mě a mejm zasranejm dětem abychom se
z toho mohli všichni do jednoho posrat z toho
jak nám chtěj svou monumentálností vypálit voči svou mocí
nesmrtelností co je bezcená když jim
krtci vohlodávaj nosy

seru do prázdnýho
pytle od brambůrků seru do zaprášenýho od
kafe hrnce seru do
vypuštěnýho rybníka seru do
plesnivý lednice seru do
lastury seru do
bílý místnosti boha stvořitele seru do
klece ptáka co ulítl na oranžovou poušť na ni taky seru do
plechovky kafe co všechno zloděj burglár zmrd vloupal se vypil

seru na ulice po zasraný apokalypse kterou způsobil
tenhle zasranej svět řítící se všema pádlama k zániku
kde žádná renesance číslo dvě už nevznikne
seru tam všude aby tam aspoň něco bylo aspoň
to moje zasraný hnědý napůl žlutý hovno
ze špatný stravy potravinovejch řetězců
protože všecko tohle tenhle núznej
a nudnej a prázdnej život na hovno mě absolutně
sere

ironie je

kdyz se na me v kotli na kapelu earth crisis (jedna z prvnich radikalnich straight edge hc kapel) vyleje cizi pivo.a pak smrdim od piva

A pak kdo je ten lepší

Ve čtvrtek jsme byli žebrat. Ale ne celá kapela. Jen já a David a Kuba, kterej se k nám ale připojil pozdějc. S Davidem jsme nejdřív jeli na Petřín, kde jsme se sešli s Adamem, což je kamarád. Sedli jsme si tam na kopec a začli s Davidem hrát. Nejbližší lidi, který by to mohlo teoreticky zajimat byli asi tak 100 m od nas a asi je to moc nezajímalo. Nicméně asi po deseti minutách si k nám přisedli dvě patnáctiletý holky a těm se to snad líbilo. Teda hlavně se jim líbil Adam a David, jelikož na facebooku si dali do statusu, že s nima chtěj dělat bůh ví co (Poláci to slovo, který se na osobnim profilu jedne z dívek opakovalo asi 50x používaj ve významu "hledat"). Takže jsme to odehráli zadarmo na Petříně pro dva lidi, kteří se stejně věnovali asi spíše Adamovýmu tetování a šli jsme k Václaváku do ulice Na Příkopě. Holky nejprve "nechtěly" ale nakonec se k nám přidaly a šly s náma. Akorát se pak odpojily, protože musely doma hlídat nebo co. Na Václaváku jsme se sešli s Kubou a hledali místečko, kde bychom mohli hrát. Pak jsme teda našli takovou lavičku, která ale byla plná, a tak jsme si sedli jen k ní, jako ke straně na takovou kamennou obrubu, jestli se tomu obruba řiká (to slovo mě napadlo jen tak, ale je docela vtipný... obruba...hmm). Hráli jsme a hráli a lidi to asi moc nezajímalo, protože nám nic neházeli a ani se na nás nedívali, ale pak když jsme měli kratičkou pauzu, kde jsme vzpomínali, co bychom ještě mohli zahrát k nám přišla jedna pani. A ta paní povídá "Hrajete moc hezky, moc se mi to líbilo. Něco bych vám hodila, ale žiju na ulici a moc toho nemám." A David jí povídá "Tak si vemte něco od nás." (nějaký drobný jsme tam měli to jo, ale stejnak většina byla naše, aby to vypadalo, že nám tam něco hodil). A ona řiká "To ne" a hodila nám asi 15 kč a ještě jednou řekla, že se jí to moc líbilo. Tak kdo je lepší? Namachrovaný karieristický umělý sráči, spěchající bůhví kam, tvářící se povýšenně s výrazem "Najděte si normální práci", nebo tahle pani na ulici? Kdybych si měl vybrat s kym bych měl jet na dovolenou, tak radši s tou pani. No a tak jsme hráli dál a lidi nám teda občas něco hodili a pak na nás koukala jedna cizinka, mohlo jí bejt tak 45 a koukala a koukala a pak se nás zeptala jestli si nás může vyfotit, že se jí to líbí a tak si nás vyfotila a vyfotila si i ten českej, pro ní určitě krkolomnej název a odešla. Další člověk, kterej na nás mířil foťákem, byl jeden kluk s jednou holkou, očividně lidi, kteří žijou undergroundem, a ten kluk si nahrál celou písničku na foťák a omlouval se nám, že nemá konexe, aby to dal do Hollywoodu (:-)) a my řekli, že už si s tim nějak poradíme a poděkovali mu. A oni pak odešli. A my hráli a hráli jsme už po druhý to samý a ruce nás boleli a smáli jsme se a užívali si to a zpívali a bouchali a drtili struny a když David zpíval písničku Dorian Gray, pasáž s "Run run run", tak přijeli policajti a on to svoje RUN RUN RUN ještě zvýrazňoval abychom utekli, ale my než bychom to všechno sbalili, to by nás chytli ještě desetkrát, tak jsme jen tak tupě sit sit sit a stood stood stood a waited waited waited co s náma bude. A policajti vystoupili a chtěli občanky, kterou David jako pravej Kambodžan nemá. Tak jsme jim dali občanku jen já a Kuba a David jim dal řidičák. A oni, že tohle je přestupek, že hrát za peníze se nesmí a že to může bejt pokuta až tisícovka pro každýho anebo že z toho může bejt právní řízení a soud. A David řiká, že nežebráme, načež páni policisté ukázali na otevřený kufr s pár drobáky a řekli "Co ten kufr" a David jim slušně odpověděl: "Já ho jen větrám, to je potřeba vyvětrat takhle. Nemůžu za to, že nám tam lidi něco hodili." A policisté jen koukali a chtěli nás probodnout očima nebo usmažit nápisem MĚSTSKÁ POLICIE, jako by to bylo něco co umí smažit. A vypadali zle moc zle a vůbec se neusmívali. A já se zeptal "A hrát můžeme?" a oni, že ne, že nám řekli že to máme sbalit. Že si máme jít hrát k nám na Prahu 9, kde nám to možná budou snášet. A já se slušně zeptal kdo jako by nám to tam měl snášet, jestli si tady někdo stěžoval nebo co? A ten jeden, ten zlejší řek, že si nikdo nestěžoval a že tim myslel tamní strážníky, který by nám to měli snášet. A pak řek, že tohle je Praha 1 a že tady nesmíme bejt a že máme jít na Petřín. Tak jsem se opět zeptal, jestli je jako Petřín Praha 2 a on řek, že to je Praha 1. Takže jsme z toho byli jeleni. A tak jsme mu řekli, že na Petříně jsme mimochodem už byli. To už jsme měli celkem sbaleno. Oni pořád tak koukali a pokutu nám nakonec nedali a řekli, že pro tentokrát nás pustěj, jako bychom tam někoho vraždili, nebo mučili nebo tam okrádali nebo tunelovali banku nebo jeli 200 km /h po pěší zóně a oni byli uplně tak hrozně hodný, za to že nás za tenhle megazločin pustěj bez pokuty. A já jsem se naposled zeptal, jestli tam můžeme aspoň zůstat sedět a na to se ten zlejší trošku naštval a řekl "Když to chcete takhle tak ,Jménem zákona jste pro tuto chvíli vykázáni z této oblasti" a když nás vykázali, tak jsme jim popřáli hezkej den a pak už jsme se tam nesměli ukazovat a tak jsme vykázaně odešli a udělali si party.
Mohla by se udělat petice na podporu veřejného hraní v Praze. Zlatej New York :-).

TOP AUKRO AUKCE!!!

1. http://www.aukro.cz/item697290570_prodam_prave_lidske_vlasy_delka_28cm_1ks_23cm_1ks.html

2. http://www.aukro.cz/item697533176_instantni_polevka_vitana_od_korunky.html

3. http://www.aukro.cz/item694628863_vlci_nebo_psi_zuby.html

jak jsem potkal hovno

ja: cau hovno
hovno: cau hovno

konec

Sen

Dneska jsem měl zvláštní sen. Je to dvanáct let co umřela babička z tátovy strany. V poslední době se nestalo nic extra co by mi jí nějak připomínalo (narozeniny, koukání na starý fotky..nic), takže o to byl ten sen zvláštnější. Byli jsme v jednom pokoji našeho domu. Ale ten pokoj nevypadal jako teď, vždyť teď už víceméně neexistuje, neboť je rozdělenej na dva menší. Byli jsme v tom pokoji, kterej tu byl před dvanácti lety. Stejný skříně jako kdysi, stejnej koberec a stejná postel na stejnym místě. Na tý posteli ležela babička. Mrtvá. Ve snu to bylo devět let co umřela. Devět let co umřela, ale nebyla na tý posteli nějaká rozložená, byla jenom bledá, maximálně kůže byla taková potrhaná trochu, jinak nic. Ležela tam mrtvá a my stáli kolem ní. Najednou ale ožila. Po devíti letech se jí vrátili všechny životní funkce. Sedla si na postel a vracela se jí normální barva. Šel z toho strach, vždyť oživlý mrtvý straší lidi ve filmech už od 70. let kdy George Romero natočil Night of the living dead. Šel z ní strach, ale pak se ukázalo, že vůbec neni zlá a to že vstala z mrtvých ještě neznamená, že nám chce něco udělat. Ožila a normálně fungovala. Byla zase hrozně hodná, jako byla kdysi. Nevim jestli v tom snu pořád i po těch letech co byla mrtvá měla tu rakovinu, na kterou kdysi umřela, ale vim, že jsme se v tom snu všichni hrozně báli, že znova umře. Nechtěli jsme, abychom jí znova ztratili. Ptal jsem se jí: "Jaký to je bejt mrtvej? Cejtila si něco?" "Necejtila jsem nic, nesnila jsem o ničem," odpověděla mi. Takže žádná brána do jinýho světa, žádný nebe, žádný vykoupení, ale jedno velký nic. Pak jsem se asi probudil, nebo se mi začlo zdát něco jinýho, protože si zbytek nepamatuju.
Přes den, po tom co jsem poobědval, jsem se musel kouknout na dvě babiččiny fotky, který máme dole. Je to dvanáct let a já cejtim stesk.

Můj čas je drahoťák, já musim hlídat obchoďák

Dneska jsem se dočetl, že si člověk nechal implantovat třetí ucho na předloktí. Údajně tim uchem slyší. Jasný. Haha. Některý zpravodajství fakt jede. Ale třetí ouško by se hodilo. Je to stejně praktický jako noha trčící z hlavy nebo dvojitá brada. Další zajímavá zpráva, se kterou jsem se dnes měl tu čest seznámit, byla ta, že kadeřnice zamkla zloděje a tři dny ho sexuálně zneužívala. O čem tohle svědčí? Svědčí to o tom, že místo toho abych dělal něco užitečnýho, čtu tyhle kraviny a ještě o nich píšu. Můj čas je drahoťák (jak se objevilo v jedný divadelní hře, kterou jsme s bráchou a kamarádkama vytvořili asi před 10 lety) a já už bych se měl naučit ho nějak využívat. Ale kdo umí využívat čas (rozumějte - věnovat ho škole)...no...skoro nikdo. Škola trochu zapáchá, ale přesto se aspoň někdy, narozdíl od třeba práce v kině, umeje. Pomalu bych měl rozjet svoji kampaň na hledání takový práce, která by mě bavila. Focení, střih, natáčení, dělání hudby. Pojedeme na turné a vyděláme si tim velký cashe? Aspoň takový jako Johny Cash. To mi připomíná, že jsem včera byl na kapele This Is a Standoff, kanadský kapele na turné (a byli bohatí, bohatší než Rockefeller), a bylo to tak nadupaný, že jsem nadšenej ještě dneska. Po dlouhý době mě zas uchvátil nějakej bubeník. Jak on jel a jak ta kapela byla sehraná. Ach jo. Program na dnešní večer vypadá na dámskou společnost. Bude bába. Stará pět set let, jak ten candát. Možná starší. Bude bába ghánoš. Což je jídlo. Budeme vařit bábu. A tu bábu pak sníme. Bude to kanibalistní nekrofilní večírek plnej báb, mixérů, citrónů a nadupanýho punkrocku. Tenhle večírek nám pak otevře cestu dál a už nebudem chodit do školy, protože budem vařit báby za peníze a budem bohatší než This Is a Standoff, který mě okradli o sedm set korun, když jsem si koupil jejich mikinu. A pak se natáčení, focení, hraní a všechno další bude moc jít bodnout. Jdi se bodnout kapelo. Jde se vařit.

"... tahle šeď tohle zasraný město"

Byl jarní večer

byl lásky čas
jedinej hlas
protrhl tmu

podzimní měsíc
se vrátil zpět
za sebou šeď
zanesl mu
dubnovou noc
za sebou táhl
a žádnej mrak
na nebe spadl

za sebou nechal
i vše co bylo
a jarní chlad
nepřivítal

byl konec zimy
byl konec tepla
v něm tepala teď
další odpověď

v něm další šeď
mrdala bílou
na šedou změť
dalšího jara

zima ho srala
za novej průběh
za to že ustala
za to že ustál

A tak jsme chytali vločky

Nikdo jinej kromě mě zdá se nepíše, ale to neznamená, že nebudu psát ani já. Dneska jsem si připravil takovou sračku, která neslouží k ničemu jinýmu než jako pomocný prostředek při zvracení.

Ten den jsem šel ven s Kateřinou. S tou jsem se seznámil asi před třema rokama, přičemž jsem se s ní půl roku bavil a pak půl roku zas nebavil. Před dvouma rokama jsem s ní chodil ven. Před rokem a tři čtvrtě jsem s ní už ven nechodil. Před rokem, třema měsícema a dvaceti dnama mi napsala, že mě miluje. Před rokem, jedním měsícem a šesti dnama jsem se s ní zasnoubil. Před sedmi měsícema jsem se s ní rozešel a pak znova před šesti měsící sešel, abych zjistil, že to opravdu nemá cenu. Šest měsíců uteklo od doby co jsem s ní byl naposledy sám venku. Ano, potkával jsem jí i potom, různě na ulici, ale to jsme se sebe navzájem lekli a nebavili se moc, nebo mi lezla na nervy a já se s ní nechtěl bavit když jsme se potkali třeba v kavárně. Kdo mě trochu zná, ví, že mi dělalo velký problémy na Kateřinu zapomenout a kdo mě zná dobře ví, že jsem s ní prožil takový chvíle, který už se asi nikdy nezopakujou. Nicméně, je to dlouhá doba - šest měsíců je dost - a už mi ten fakt, že se nevezmeme a nebudeme spolu mít děti je v podstatě putna.
Takže ten den byl teda takovej reunion těch chvil, který patřili jenom nám... Ráno mi napsala jestli nechci jít někam na výstavy....A já šel. Bylo 20. března a sněžilo.
Šli jsme na první výstavu toho dne. Ona pořád něco povídala a já mlčel. Držel jsem si odstup. U ní to jinak nejde. Prohlíželi jsme si obrazy a já se nemohl soustředit. Přemejšlel jsem nad tim, že přestože vypadám hrozně nad věcí, nemluvim a dávám jí najevo, že mě nezajímá, je to všechno jen obranej mechanismus, abych si jí nepřipustil k tělu a němel ji zas rád. Do toho jsem přemejšlel, že jí vlastně zavidim. Závidim ji, že si dokázala udržet tu svojí akčnost. To, že od doby co spolu nejsme dělá stejný věci jako dělala se mnou a ještě daleko zajímavější, zatimco já vedu život v celku nudnej. Závidim jí ty zkušenosti, který nasbírala, věci který zažila, zatimco já o nich jenom mluvim. Závidim jí to, přesto mě kvůli mnoha věcem příjde až nechutná.
Když jsme vyšli z galerie, tak pořád sněžilo. Byli jsme uprostřed staromáku a na chvíli jakoby se zastavil čas. Jenom ty sněhový vločky padali. Kateřina otevřela pusu a začla do ní vločky chytat a já se hned přidal. On si člověk myslí, že když otevře pusu, tak mu tam vločky budou padat samy, ale to neni vubec pravda. Chce to cvik a jistou schopnost předvídat. Takže jsme běhali a ty vločky naháněli a chytali je a smáli se a navzájem si gratulovali, když jsme ulovili nějakou velkou. Ta chvíle byla jenom naše a myslim, že i Kateřina si to uvědomovala. Pak když jsme se vrátili zpět do reality, prohlásila, že lidi, co nás pozorujou a neznaj kontext, nás musí mít za blázny. Taky se nám nějaký Japonci smáli. Ale bylo nám to jedno a smáli jsme se taky. Jenom si to vemte, dva idioti běhaj po staromáku s otevřenou hubou, vystrčenym jazykem a vydávaj zvuky jako "eeeeh, uuuuuh, hahá, uuuuuuh". Bylo to hezký. Nejhezčí část dne s ní, protože se při tom nemuselo myslet.
Šli jsme směrem k druhý galerii (a občas ještě sem tam se pokusili něco chytit) a Kateřina začala přirovnávat vločky k mrdce (doslova) nejspíš svého současného přítele a tim celou poetiku předchozích chvil částečně pohřbila. V tý druhý galerii pak začala mluvit o tom, že nemá ráda, když třeba spolyká mrdku a od tý doby se ničeho nenapije ani nenají a potom jede třeba domu v tramvaji a má pořád v puse tu chuť. Tim to zabila uplně a já opět začal myslet, a to jak jsem začal myslet a uvědomil si, že jsme každej prostě jinej, mě dovedlo k závěru, že mě ta holka sere, a pak to už bylo debilní a já jel domu a ona šla do svý oblíbený kavárny.

Jak by to asi tak vypadalo...

To je tvoje holka? Ne to je moje sestra. Kolik jí je. 13. Aha. Takže ty si jeho sestra, jo? Ne, my spolu chodíme. Vy spolu chodíte? Nechodíme. Je to moje sestra. Chodíme. Proč řikáš, že spolu nechodíme? Protože spolu nechodíme. Kolik ti prosimtě je? 20. Tak to aby radši doopravdy byla tvoje sestra. Taky že je. Ne nejsem. Ale je. Dělá si z tebe legraci, ahoj. Proč si řikal, že jsem tvoje sestra? To máš jedno, dělal jsem si z něj legraci. Hm, jasně. Pudem do toho kina? Tak jo. Můžu tě vzít za ruku? Kdyžtak až v kině, jo? Proč? Je tu moc lidí. A čemu to vadí? Nevim, nemám rád vodit se za ruku na veřejnosti. Fakt? Jo. Tak dobře no. Dva lístky na ten film co teď poběží. Jeden dětskej a jeden dospělej. Dospělej? Nechcete studentskej? Tak jo. A ten dětskej platí? Ano. Díky. Jdu ještě na záchod. Já si taky dojdu. Je to divný co, že já mám dětskej a ty už si mohl mít dospělej. Hm, vidíš to mě nenapadlo...teď mě můžeš vzít za ruku. No jo, neni tu žádná veřejnost... máš mě rád? Mám. Tak proč na veřejnosti děláš, že mě neznáš? To nedělám. Ale děláš, nejdřív jsem tvoje sestra, pak mě nechceš vzít za ruku. Stydíš se za mě? Ne, nestydim. Tak se stydíš za sebe? Trochu. A proč přesně se za sebe stydíš? Protože řikám, že jsi moje sestra a nechci tě vodit za ruku na veřejnosti. A proč to teda děláš, když se za sebe kvuli tomu stydíš? Protože je to prostě divný. Co je divný? Je divný chodit s 13 letou holkou. Proč? Proč asi. Já nevim. Nevíš? Ne. Já vlastně taky ne, hele jdou nějaký lidi, prosimtě pust mi tu ruku.

Recept na povedenej večer

Domluvte si na večer něco s nějakou kamarádkou. Nejlépe s takovou, která vám bude psát jak se na vás a na večer s váma těší, nebo s takovou, se kterou by mohlo kamarádství přerůst v něco dalšího. Do toho si vzpomeňte, že už jste si něco domlouvali se svým kamarádem (čim lepším, tim lepší), a tak celou situaci vyřešte tak, že ho vemte za tou kamarádkou s sebou. Až se všichni sejdete, chvíli počkejte a pak už jen sledujte jak se ti dva (vy odstrouháte) začnou spolu mrcasit. Poté můžete jet domu, protože už nejste potřeba, stali jste se tím třetím. Nebojte, nikomu váš odchod vadit nebude. Cestou domu si celý večer zrekapitulujte a zatleskejte si, jak se vám to povedlo. Nepřipadáte si jako nejzbytečnější debil na světě a navíc se vám utužily přátelský vztahy. Hm..

multiplexy

Nakrmit se hranolkama,koupit si kolu s hromadou ledu,popcorn, hezky prostredi, unifikovany,infikovany reklamou ,sracky. Hledat vic nez jen povrchni filmovy zazitky s dobrym zvukem a obrazem. Mozna sem elitar ,ale seru na to. Kdyz veci zobecnuju tak to smrdi,ale proc mi prijde ze 90ti procentum lidi co do tedle mist chodej sou ty filmy celkem jedno. Multiobrikomplexni 3d kina stejne neprezijou napor novejch technologii do domacnosti. Domaci kina,vetsi levnejsi,budem se koukat izolovane, nikam nechodit, vlastni popkorn, individualizovana kultura, potrebujem te abys kupoval - pro SEBE!! Pak prijde odplata klubovejch kin,stejne jako prisla odplata nezavislejch distributoru a vydavatelu hudby a celej ten system sezere sam sebe a zhrouti se a zacne to nanovo. Tedle stav je kazdopadne neudrzitelnej, moc to vsechno tece (Baumann)

víte ...

víte co jsem si o Vás uvědomil?
že jste děvče undergroundu
jak jsem Vás tak už jednou nazval
ale že je underground mrtvej
a tedy že jste jen přízrak
přízrak co mě pronásleduje
protože já pronasleduju jeho
něco co bylo a co už není
a vy jste jak brána do tohohle zaniklýho světa
která ale vrostla do dennodenní krajiny
a nejde skrz ní projít ze který zbyl jen vobtisk
pár trčících trámů z rozhrabaný hlíny
a proto nejste skutečná
jste jen přízrak
kterej chci lapit do svý obruče bez sítě
do svejch vysněnejch světů a mrtvejch osidel

Důležitý je pořádně se zajebat, aby bylo na co nadávat

Jsem tam, kde jsem nikdy nechtěl bejt a čeho jsem se bál. Dělám práci, která mě nebaví, je za málo peněz a žere mi čas. Jediný na co se těšim je nějaký volno, který zaplní nějaká funky party (teď momentálně je to křest Orikoule). Human traffic jako prase. Ve škole mi zbejvaj dvě velký zkoušky a já mám pocit, že je nikdy nedám. A i když je dám, tak nedám jiný za půl roku. A i když ty nakonec dám, tak škola, kterou studuju má na bakalařský úrovni asi takový uplatnění jako Škola zbytečnejch věcí, kde se člověk učí to jak správně koukat do blba, nebo jak se těží led na Sibiři. Jiná škola, která byla mym snem mě totálně zklamala a představa, že bych se na ní v budoucnu dostal už mě netankuje tolik co dřív, spíš je mi tahle představa nepříjemná. Prožívám existencionální krizi středního věku, přestože ve střednim věku ještě nejsem. Jsem nehorázně zajebanej v prostoru, kterej mě ničim nemotivuje.
Peníze, který si vydělám na tý zpropadený brigádě, kde si místo povolený sodovky čepuju zakázanej Sprite, padnou na věc, kterou mi před tejdnem někdo ukradl, nebo jsem jí prostě ztratil. Jsem novodobej Sysifos, všechno co dělám nemá smysl.
Poselství slečny čerstvě osmnáctileté bylo plné optimismu, taky jsem byl v osmnácti plnej optimismu. Moje poselství, jakože čerstvě dvacetiletýho člověka, je pesimistický a s každym rokem to bude jen horší a horší. Neni nad to se zajebat, aspoň je na co nadávat. Chybělo mi to

stooges_raw_power_autem_z_mesta

Ty vole! Iggy Pop - mozna by se mel jmenovat spis Iggy Rock nebo tak nejak. V aute volume 35 z 50,a je ti lito ze nejedes po americky dalnici nejakou karou ve tvaru krychle se stazenou strechou a obrovskym nablejskanym motorem (a to i pres to ze mi vetsinou sou podobny nesmysly celkem nekde). Blby okresni silnice. Stooges. Kytary kvilej ,basa trha ty repraky na sracky a do toho jeho maniakalni revo/zpe ve kterym je kus zivota a taky kus drog. To je ten rozdil mezi spatnym metalem a dobrym buhvi cim. Kdyz ta tvrdost nevychazi ze zvuku kytary ale z toho co cejtis. Jak ses nasranej nebo plnej energie. Jak to souvisi s dnesnim dnem? Asi tak ze se to stalo jeho prirozenou soucasti stejne jako Pisek je zkaza od GNU ....
http://www.silver-rocket.org/mp3/gnu_pisek_zkaza.mp3 -stahni si to a nech vybouchnot svoji vez,nebo sluchatka nebo cokoliv.Todle za to stoji

emailemailemail

vecny kontrolovani mailu je brana do pekla.obzvlast kdyz zprava na kterou cekam mozna neznamena nic. jen megan s h. jedna holka,to je fuk jaka.neznam ji,ale chtel bych znat.jen kdybych porad nemusel otevirat email abych zjistil ze nenapsala jeste. poloanonymni psani na netu ma jednu vyhodu ,ona se o nem asi nedozvi a i kdyby tak neumi vlastne ani cesky

vylet

výlet vlakem v 9 hodin vecer se muze zdat jako napad.trochu divnej.malo pravdepodobnej,mozna prave proto jedinej spravnej. obzvlast kdyz jedes se svejma kamaradama do kterejch bys nerek ze kyvnou na souhlas - jo.sraz na nadrazi -sme rozdeleny dve skupinky, tri -2 lidi. nasednes do vlaku smer kolin,jen se predtim vyhnout pruvodcimu.nechcem platit,cerny pasazeri v bilejch vagonech. s sebou vezes sampansky a jedno pivo.nic vic sme nestihli.bylo to moc nanepomalo. nemame jasnej cil, vytycit si cile muze bejt chyba,protoze kdyz pak prijde stiplistek ani nevime kam vlastne jedem.dohoda - cesky brod. listky do brodu z tuklat prosim -pro pet lidi..ale panove vy nejedete z tuklat ,videl sem vas nastupovat.tak dobre,klanovice a at to lita.plati kolega pane sef. z vlaku je videt nic.


Kdybych nechal ve svym vlaku trochu vic tmy v jednotlivejch vagonech
mohl bys koukat jak vlaky jedou ve tme
a tovarny svitej
a stromy sou tise
a mraky co si nechaj zdat
o cem chcou
sny ani bouřky neblednou
nesmej
mejse



v ceskym brode vystup na oprejskanym nadrazi,posprejovanym antifa ,preskrtla.ci je to vlastne mesto? hledam starou hospodu ve starym stylu.marne. to co najdu je jen svitici nonstop bar z nepruhlednejma sklama.nasrat tam nechci. sampansky mizi samo,nekomu nechutna,je sladky a sumivy jak vino kdyz do nej nalejes bublinky a cukr. jde se na namesti,nevi se kde je.tak se de proste nekam.prvni zastavka kostel a nejaka vezicka. sampansky porad mizi,tak se od par lidi ozyva divnej kour. voni jak louka.zelena. nalada stoupa furt vejs. kolem projizdej lidi v rychlejch autech s hlasitou hudbou.ukazat svetu co sme zac. premistovani na detsky hriste probiha v klidnech krocich jednotlivcu. tvorej zastupy a taky rozestupy. konverzace. respekt se tahne celym namestim,nase skupina je silna protoze kdyz cejtis spojeni tak je to dycky silny. hriste je novy ,nablejskany ,cerstve koupeny a postaveny. zkousis horolezeckou stenu. je metr vysoka, neni tezky ji prekonat.ale co kdyby mi bylo 5? taky klouzacka ,houpacka ,stary casy ,detsky hry a tydle dalsi veci .taky jedna anomalie,lampa co hazi stin na stenu v divny kompozici ,pod svetlolomnym uhlem. kdybys to videl a obrazku rek bys ze je to montaz. oko je zmateny a odkud vlastne chytat svetlo. zabava musi jet.jede.proziva chvile,sere na to co bude. pomalu nazpatek smerem k nadrazi. nespecha se ,vlak odjizdi za dlouho. chci prozkoumat vlaky!!obscese vlakama.je tam jeden vagon ,opustena lokomotiva.posledni mohykan na opustenym nadrazi kudy obcas projede rychlik. zkousime nastoupit a otevrit dvere.kdo by rekl ze bude zamceno? nemame klic a ani nezname strojVUDCE. prochazka po vlaku ,jen si predstav ze ho ridis. mame jeste hromadu casu do odjezdu a na nadrazich je toho dost k objevovani. treba ty stary vagony prazdny nakladni co sou tamhle padesat metru od nas? jaky by asi bylo dojet v nich az do Australie? jdem to vyzkouset. jen dva z peti. soustava vagonu se zda bejt nekonecna a tahne se az za muj obzor.kterej je teda omezenej vlastne moji kratkozrakosti no. jdem dal,nakonec. trochu se bojime ze nas zajede vlak.ale ne moc, stacilo by zalehnout pod vagony a jen pozorovat koleje jak se pod tim vlakem otrasaj. jsme u posledniho vagonu.zdravi a plny chuti zkouset novy veci a objevovat skryty sily a mechanismy. lezem nahoru.jde to lehce,asi aby tulaci meli kde spat ,kdyz hvezdy nevyjdou. vagon je docela hlubokej,parkrat se projdu. honza se parkrat projde a udela nejaky fotky. vylejzame z vagonu po chvili, jdem omrknout jeste svetelnou signalizaci ktera je jeste dal ,asi tam kde uz skoro zacina tma. kdyz chodis mezi kolejema pripadas si jak na divokym zapade. zeleznice symbol pokroku, prumyslova revoluce atd. dojdem ke svetlum.vnimame atmosferu a to ze je to neopakovetelny (jako vsechny zajimavy veci). kurva.dochazi cas.sprint na vlak.jede nam to za 3 minuty!!!!beh,rychlej a neucesanej,seres na vsechno a doufas ze se nezabijes o koleje. stihame to .pet vterin po tom co sme naskocily uz zaviraj dvere....najdem mateje,petra a tuga ,zdravime je.stastny shledani,jen matej je nastvanej ze sem mu (omylem) xkrat zvedl telefon. v kapse se holt ten telefon nejakym zpusobem zvedal sam.mozna chtel komunikovat. chcem jit z uv do kl pesky.ale nikdo jinej nechce.takze zas jen ja a honza. vylejzame v uvalech a chvili litujeme ze sme vysoupily a nevezli se v teple az domu. rozhodli sme se jit podel trati.chtel sem videt vlaky. sli sme po lesni ceste u trati. namrzla stezka odvahy kde jediny co ziskas muze bejt bobrik mluveni. povidani o zajimavejch vecech. taky o horach o stromech o cestach v lese o vitarianstvi atd. pekny. stezka samotna byla naplnena ctyrma momentama kdy jel kolem vlak, taky skoro absolutnim tichem, obcas svetlama ktery se vynorovali jakoby odnikud a zas se zanorovali .videl sem je jen z urcityho uhlu. nebyl sem sam. zajimavy bylo ze misty byl les vic temnej hvozd a nekdy min. ten snih a namrzlost byla jenom nekde a kde nebyla, svetlo se neodrazelo a ja si pripadal jak kdyz prechazim mezi temnou a svetlou stranou sily. asi v pulce prestavka.odpocivadlo pro turisty ktery tudy chodej ve dne. lehnout si a koukat se nahoru do 4 korun stormu co tvorej sipky ukazujici do stredu asi takhle











je zajimavy jak priroda inklinuje k temdle tvarum a tak vubec. druha pulka cesty -zajimavy povidani,ktery melo smysl, neslapalo po povrchu.no je dulezity kdyz rozhovory davaj smysl.tendle daval -- diky . pak uz jen svetlo malomesta ,porad vic a vic,blizim s e k domovu.pisu tydle vety a kratky slova.chystam se spat.sem docela unavenej ale spokojenej

No, tak už to přišlo

Tak mi to dnes dorazilo, ta zásilka s 13 výtiskama na vlastní náklady vydaný první sbírky Alana Vomáčky ...

zimni

Je zima jak
v zime,je zima jak
v lete kdyz je zima,necham rozezvucit ty svetla
v mlze,
v anonymni ulici, temnym chorem hlucici dalnice a kapely Nadja tezko rict jestli ty stromy
v ty samy ulici placou nebo jestli jim jen kapky stejkaj po silnejch rukou. zivin maj ale dost,a kdyby ses napichl na jejich energii mohl bys taky zesilet

oklikou

cim dal vic si uvedomuju ze jediny cesty ktery maj smysl sou ty co vedou pres prekazky. vidim to uplne ve vsem ,na kazdym kroku kazdy jedny moznosti vyberu. jsou tezsi ze svy podstaty ,ale v ramci toho cemu nekdo rika zivot (a jinej treba blbost) se jevej jako jediny mozny. mam na vyber - rychle nic nebo pomalu vsechno.chtel bych vzdycky brat vsechno ale neni to jednoduchy.cekat neni jednoduchy.svadi to chodit po zkratkovitejch chodnikach co sou jak nastrahy. Pri tom ale jediny nastrahy sou vlastne ty v ty slozitejsi moznosti. ohlidnout se a zkoumat ty trasy zpetne.zjistit ze vosmelit muzes leda sam sebe.asi jak kde taky ale no

uprimnost muze bejt zranitelna

je dulezity zustat cistej sam pred sebou.srat na vsechno.tezko se to dela ale myslim ze kazdej sam pozna za co ho hryze nevedomi - svedomi.zustat uprimnej znamena taky trochu bejt zranitelnej.proto v tom taky tak zijeme.kdysi sem si napsal ze je jedno ze je smrad hlavne ze je nam teplo.napsal sem to nastvanej a myslel sem to ironicky.musis (musim) prekonat prekazky ktery te tahnou dolu.rozhovory sou vyzva k tomu bejt sam sebou ,ale ty vyzvy se malokdy malokdo chopi a realizuje

Musíme vypadat dobře

Musíme vypadat dobře
a usmívat se, pokud možno pořád.
Špatný věci musíme řikat jen az něčími zády,
protože jinak bychom vypadali zle.
A my musíme vypadat dobře!
Musíme bej hezký a upravený,
no aspoň na venek čistý,
když zevnitř jsme tak špinavý.
Musíme vypadat dobře,
usmívat se , ale hlavně
musíme shazovat lidi kolem,
abychom si prosadili naší bezchybnost
a zvyšovali tak svoje ego.
Bezchybnost je věc, kterou si musíme nalhávat,
když sami máme tolik chyb.
Když někdo pomlouvá, musíme se přidat,
abychom zapadli do kolektivu
a nestali se pomlouvanými,
my musíme mít dobrou pověst, my přece
musíme vypadat dobře!

***

How about a trip to the land of innocence
where the roses grow within a moment of gasp
where lions lie in the bushes of leaves
still, with a flower on their mane

we shall leave our existence
step out of the cube of us
grind the edges, sharpened edges of leaves
which bleed us dry, we shall sustain

we shall make our minds within the chance
set them up for the chance of last
sharpen our minds and the chance to be seized
words to be ceased and break the chains

we shall be calm, we shall be steady
you shall cup your palm easily
and with the moment of my gasp
moment of yawn of the calm lion
the moment of bent of a leaf of grass
say leave, say you love me endlessly


***

Co takhle vejlet do země nevinnosti
kde růže kvetou v mžiku vzdechu
kde lvi ležej v keřech listí
klidně, s květinou na jejich hřívě

měli bychom vopustit naše existence
vystoupit z krychle nás
zbrousit hrany, vostrý hrany listí
co vykrvácej nás, vytrvat

měli bychom se rozhodnout v mžiku
připravit se na poslední příležitost
zaostřit naši mysl a lapit šanci
slova umlknout a vytrhat řetězy

měli bychom se zklidnit, ustálit se
a ty nastavit dlaň nenuceně
a v mžiku mýho výdechu
mžiku zívnutí hodnýho lva
v mžiku prohnutí lupenu trávy
řekni odejdi, řekni že miluješ mě bez ustání

Žádná změna

Ok, tak už konečně přispěju, když mě pan Vomáčka pořád tak prosí. Asi ze mě nikdy pořádná blogerka nebude, sem líná sepsat ty myšlenky. Dneska je ale přeci jen specielní příležitost, tak udělám výjimku. Je totiž 15. 01. 2009 a právě dneska je mi 18. Celkem dobře si pamatuju, jak sem si ve 12 řikala, jaký to asi bude, až konečně budu dospělá. Co všechno se do tý doby asi stane? Co si bud myslet? Jak se budu cejtit? Teď si na tu otázku vůbec nedokážu odpovědět protože už nevim, jaký to je, když je někomu 12. Dneska se cejtim uplně normálně, žádná změna nepřišla, co se stalo, stalo se. Dneska sem uplně normální obyčejnej člověk. Mám pár kamárádů, rodiče se před třinácti lety rozvedli (fakt už je to tak dávno), bydlim ve vesnici s divnym ménem, která má jen 6 baráků, a furt chodim do školy, která mě nebaví. Taky se nudim a nesnášim některý lidi, sem průměrná osoba, co ráda spí a jí. Ale ať si stěžuju a fňukám jak chci, pořát je pravdou, že na tom sem zatraceně dobře. Nejsem ten africkej kluk, co sem ho nedávno viděla v dokumentu při semináři biologie. Tenhle kluk z Afriky spolknul lék za dvacku a do kyblíku z něj vypadlo 10 vypasenejch škrkavek. A to jen proto, že si hrál na zemi v prachu. Nějsem ani ten bezdomovec, co sem ho kdysi viděla v Kolíně. Měl nejspíš halucinace, půl roku se nemyl a nehty měl dlouhý aspoň 6 centimetrů. Nejsem ani můj nevlastní brácha, kterej na co šáhne, to rozbije. Obzvlášť pokud se to týká záchoda. Když si tohle večer v posteli uvědomim, je mi celkem dobře a sem spokojená. Lidi by si měli prostě uvědomit, že potřebujeme optimismus a sebeironii, abysme tenhle život přežili a nepromrhali ho brečením nad roziltým mlíkem. Tohle je takový poselství čerstvě osumnáctiletýho člověka...."A to je asi tak všechno."...(Forrest Gump)

Kecat to všem moc dobře jde, horší už je to s odchodem do prdele

Skoro v každym dementním filmu, skoro v každý škole a skoro v každý dementní dětský knížce se člověk dočte něco ve smyslu, že by člověk měl bejt upřímnej, že by měl bejt sám sebou, že se mu to vyplatí a podobně. Jenomže když pak příjde ten čas a člověk upřímnej začne bejt co se dá (nikdy asi nejde bejt upřímnej na sto procent) a je sám sebou nejvíc co kdy byl, tak zjistí jak moc velký kecy to byly. Narazí na nechápavé výrazy, na stupidní otázky, popřípadě na arogantní chování a neupřímnost z druhý strany. Jak zpívá Vladimír 518: "Bejt sám sebou často znamená bejt sám." Ne, na upřímnost se nehraje. Společnost je prorostlá popovejma myšlenkama a popovejma řečma a ten kdo popový řeči nemá je nepochopen a odsunut do ústraní jako outsider. Jsme (samozřejmě ne všichni!) v různejch situacích naučený řikat takový fráze, který jsme ve stejnejch situacích slyšeli používat ve filmech nebo jsme je četli v knize. Používáme výrazy jako "mám tě rád", "miluju tě", "člověk musí ve vztahu přinášet oběti!", "mrzí mě to", "měli bychom bejt upřímný", "promiň", "jak já nesnášim pokrytectví", protože jsme to viděli ve filmu a chápeme, že jistá společenská konvence užívání těchto slov vyžaduje, avšak často nechápeme jejich pravou podstatu a sami se podle těch slov nechováme (nebo, to co říkáme, tak nemyslíme). Všechno je to naučený zevnějšku a kvalitní život člověka spočívá v tom, do jaký míry se dokáže do jednotlivejch slov velžít, aby jemu a jeho okolí ta lež už nepřišla tak okatá a prvoplánová. Kdo víc a rafinovanějc lže a vymejšlí si se dostane dál. Lidi nakecaj tolik sraček, ale když maj jít do prdele, tak už je to horší. Jste upřímný? Tak to asi máte smůlu. Je čas si nasrat a zavíst chaos.

Ornette Colleman

The Shape of Jazz to come.1959.Amerika .....2009 začátek roku.můj pokoj.
Nespoutaná hranice mezi šílenstvím a genialitou čtyř lidí. Největší punk. Saxofon a trubka co jsou jak včely co právě vylítli z hořícího úlu. Poblázněně lítaj . zdánlivě neuspořádaně,ale zároveň se držej ňákýho vyššího řádu kterej určil co je pohyb. Nepokoušej se je zastavit.Stejně se nenechaj. Divoký punkový pohyby v předpunkovejch létech. Zakouřený bary plný předsudků a vína. Černoši maj vlastní školy,ale hrajou v bělošskejch klubech. Trhanost navazuje na plynulost a naopak. Připomíná ti to něco?vnitřní neklid. FREE JAZZ není mrtvej akorát už ho skoro nikdo neposlouchá. Já vlastně taky moc ne.Co na tom záleží. Mimochodem "nejslavnější" deska od Refused se jmenuje The Shape of Punk to come a je taky geniální

Kočka už je asi v pohodě ... je teda dost možný, že je to fetka, protože ty prášky co pro ni předepsali veterináři, ty co se maj nenápadně zamíchat do žrádla nebo jim je rvát do huby aby se do nich dostaly, tak je žrala na posezení jak granule ... jaká číča, takovej pán.

Všechno je zase už k posrání. Číča se zbavila průjmu,a teď se průjem metaforicky přesunul do reálu a všichni se v těch hovnech topěj. Měl bych tu číču pro změnu krmit umrzlejma králikama, aby se to zas vobrátilo.

Tak to je dost japonskej sen, nebylo to náhodou v japonsku? Nebo na jaký stanici se tohle dilema vodehrávalo? Já třeba nedávno měl sen, že v baráku mám dveře na místě, kde nejsou, a že sem ve dvě ráno přišel fotr s batohem, něco si vzal a pokradmu odešel, a odhrnoval při tom odchodu záclonu tam, kde není, a byly přitom divný zvuky a všechno se to dělo v mým pokoji a otevřel jsem voči vzbudil se a ty divný věci (jakože dveře a závěsy) zmizely, a pak jsem hodinu nemohl usnout, protože jsem se bál, že si pro mě de ta příšera co se živí hádkama lidí, ta co lítala v nebi v tý Noční práci vod Topola, znáš ji karle viď? Takys to čets povídal ... A taky jsem včera měl sen, ale ten si nepamatuju už, ale vim, že měl hodně rozvinutej děj, něco jáko ságovej sen. Jo podívejte se někdo na Tale of Cinema, Matěji, Jakube. Aspoň ta první půlka stojí fakt za to.

A pak jsem taky měl nedávno takovej incident, když jsem šel koupit rohlik a žvejky do billa, a když jsem chtěl vyhodit stvrzenku, tak jsem vyhodil i ty žvejky.

A taky jak Matěj povídal, že bude chcát a srát do popkornu a koly.

A taky pak je tady ta holka.

A taky ta druhá holka.

A taky ten druhej kluk.

A taky ten kluk.

A samozřejmě jsem tu ještě pak já. Já a kočka.

Brigádička snů

Splnil se mi můj sen. Konečně budu moct nadávat na kapitalistický vykořisťovatelský fašisty, ne z pozice syna pana továrníka, jak tomu bylo doposud, ale z pozice poctivýho dělníka. V pátek se asi upíšu na otrockou otročinu, jen proto, že jsem línej hledat něco lepšího. Upíšu se na brigádičku za 53 korun čistýho, což je naprosto neuvěřitelně málo, ale zase to snad nebude makačka. A hlavně je to blízko (cca 20 minut na kole). Jedná se o práci v nadnárodním Village Cinemas, kde krom toho, že se snad nepředřu (taky za ten debilní plat po mě nemůžou chtít nic jinýho), můžu rozvracet tento globalizační prostor zevnitř. Můžu lidem srát do popcornu a chcát do coly, když to budu dělat nenápadně. Haha. Stějně zas vidim jak akorát budu pracovat jak debil, poslouchat každej dementní rozkaz a nechávat se vyjebávat zákazníkama. Alespoň budu mít peníze (haha, prej peníze, taková almužnička).

kočka

jo ještě jedna věc vlastně.je kočka v pořádku ?asi před třema nocma sem měl sen. O kočce která byla v kolejištích metra a nikdo jí nechtěl zachránit.Ani já. Skočila tam nakonec nějaká malá holčička.Metro nejelo a kočka i holčička byli zachráněný. Nemívám sny o kočkách

cesta

Kolikrát ještě vstanu a projdu kolem toho stromu kterej stojí u autobusový zastávky směr moje škola. Kolikrát tam ještě budu koukat jak je nehybnej a neměnnej a ve svý košatosti krásnej aniž by si toho kdokoliv všiml. Netečnost lidí který nevnímaj.Možná vnímaj,ale něco jinýho a jinak.. Když pak nastoupím a jedu čím dál vejš ,přemejšlim o stromě a olidech co ho míjej.Co se míjej. Co jedou v hlavě zkoušky,znalosti, dávno (včera) prožitý večery.Napadá mě něco o jinejch světech,planetách.Ty světy sou násilím přitlačovanný k sobě jako dva magnety který držej jen náhodou (sou správně natočený). Jedeš tím autobusem míjíš auta,tramvaje,obrovskej hotel , ve stylu starýho dobrýho reálnýho socialismu, s obrovskou hvězdou. Řikám si něco o věčnym bloudění a návratu do kruhu. Pak u školy vystoupim, odbydu si svý denní rituály a du se podívat za KAMARÁDEM. Jdeme společně do jedný z budov. Hledáme volný počítače. Věčný hledání něčeho. Najdem.Přede mnou v docela velký místnosti úplnou náhodou můj známej z koncertů. Velkej fanoušek muziky. Přes rameno vidím že čte jedinou recenzi kterou sem kdy napsal.Zvláštní pocit. Dobrej pocit. Večer psal že to četl a že pěkný. Někoho to zajímalo. Obyčejnej den se změnil.Barvy

mezi svejma

na dvacatýho o vánocích házel jsem dvacku do metromatu stál tam jeden z mýho druhu žádal si drobný dával mi požehnání k nadcházejícímu svátku vložil jsem mu do jeho zašpiněnejch rukou pár drobáků nabídl mu cigaretu máš pěknou tabatěrku ale seš podezřele štědrej ne nejsem lovec žebráků ale že se mi jednou vrátěj taky budu mrznout a potřebovat zahřát tímhle vánočním gestem pod zaprášeným svetrem na zčernalejch dlaních ledovejma mincema jako ty věříš na karmu a nechceš připálit že ne já mám tak neumrzni a hezký vánoce lístek už nechtěl odešel jsem

kdyz osobniho tak osobniho no

Šelmička co se pohybuje tak že i ten co vymyslel pohyb musí čumět s otevřenou hubou a zírat. Dlouho sem si myslel že sem vůči podobnejm věcečm imunní. Ale mýlil sem se, když tancovala šla z ní zvířecí síla.Těžko říct. Možná byla hraná . Tráva. Všichni se otočily. House. Zlatá mládež a i přes tu povrchnost a falešnou krásu cejtim určitej druh spřízněnosti. Chtěl jsem bejt party kluk byl sem party pooper. Chcete jít ven - jdeme do jinýho klubu -Vagón zní dobře .Tráva, pití ,falafel. Byly dvě. Sedli si . Vnímal sem očekávání.Budou se bavit nebo jen seděta čekat na cizí kluky? Jedna z nich krásný oči ,manga panenka.Smutek i radost najednou,možná trochu znuděnostSatu.Chtěl sem jí říct že se podobá jedný mý kamarádce .Tý co jí mám horzně rád.Neřekl jsem nic.Jízda domu. Topol Jáchym v tramvaji na stránkách.Občas to tak bejvá .Nezačleněnej do kolektivní zábavy i když bych vlastně i chtěl. Uvařit čaj,sníst trochu jídla ve 4 ráno doma.Po zamrzlý cestě v zamrzlý noci. Jít spát.

Číča je nemocná, její páníček za chvíli asi taky

Hm, hmm ... No, tak se zdá, že jsem tomu přispívání na net jaksi neunikl, sotva zavřu jedny stránky prorostlé plevelem a vráskami, a ihned na to na mě Matěj vytasí nápad s kapelovým blogem. Áléé, tak je to snad něco jinýho, ne? No jo, bude to něco jinýho, budou to spíš takový hořký bonbóny, momenty z každodenního (nudnýho, viz. Matěj) života. No tak čím bych začal. Někteří z vás asi ví, že mám číču. No a ta číča vonemocněla. Mám takový podezření, že to chytla vod její ségry, se kterou si asi minutu hrála tam v baráku naší kapelnice Jitky, kde sme festovali přichod novýho roku. No co je průser je, že ta její ségra dneska umřela... No, a konec pro dnes. Snad se mi podaří přemluvit i tu zbývající bandu ať sem občas taky něco napíšou, ale dávám si malý naděje...

Je tu nuda, chtělo by to utáhnout nějakou kravatu

Chtěl jsem založit novej blog, protože už jsem v minulosti nějakej měl a začalo mi to tak nějak chybět. No a potom mě napadlo založit blog naší kapely, kam by mohli psát všichni členové. Třeba zážitky z koncertů a tak, ale klidně i osobní věci. Pěkně upřímně, protože strojený umělý věci jsou k hovnu. Takže tady je první příspěvek a doufám, že nebude poslední. Asi by to chtělo začít něčim ohledně kapely, ale bohůžel jsem napsal něco jinýho, takže kapelní věci musí počkat.
Můj život se kurví, ale je mi to jedno, protože to musim brát s nadhledem. Můj život je jen další filmovej příběh, kterej musim odehrát tak, aby to bylo co nejzábavnější a nejzajímavější, jenže se mi to asi nedaří. Chci dobýt svět, aby lidi, který pošlu do prdele, šli, respektive lezli, do prdele mojí. Ale zatim všichni posílaj do prdele mě. A zatimco já utápim žaly, moje bejvalá snoubenka šahá opilá do rozkroku neznámýho člověka v baru a začíná ho líbat. Co je to za svět? A co je tohle za otázku? Je to můj svět, můj příběh a všechno se děje tak jak si to já sám utvořim. Napsal jsem to předtim špatně - neutápim jenom žal, utápim hlavně tu hroznou všeobjímající nudu, která se mě drží a drží jako klíště. Bohůžel to nejsem já kdo to fyzicky může změnit, protože ta nuda se táhne celym timhle příběhem. A přestože se snažim co to dá, aby to mělo spád, neni tu žádná další hlavní postava, která by mi to pomáhla utáhnout. Jasně je spousta vedlejších rolí, bez kterejch by to už vůbec nešlo, ale to není ono. Já musim hledat ještě dál a dělat castingy na hlavní role.. Jenomže lidi okolo jsou tak přízemní, aby do mýho světa mohli vstoupit a tak mě od tý nudy osvobodit, že je to začarovanej kruh. Jsem s lidma, nudí mě, jsem bez nich nudim se sám. Začal jsem vyprávět dvěma holkám, který jsem předtim nikdy neviděl a kterejm, narozdíl od jinejch, nemám potřebu hned sahat do rozkroku, o svym filmovym životě, jak se všemu akorát musim smát a ony na mě koukaly jako na blázna. Tyhle holky rozhodně neaspirovaly na hlavní roli. Řekl jsem "dám vám e-mail a kdyby cokoli ozvěte se..." a ony si ho napsaly. Řekl jsem, že nepočítám, že se ozvou. "Uvidíš", řekly ony a neozvaly se. Ale mě je to uplně jedno, protože jsem je neznal. Ale co mi neni jedno, že sám ten můj svět nedokážu ovládat natolik, aby mi prozměnu něco vyšlo. Netrápí mě ten fakt, že nic nevychází, to zas ne, spíš mi to zavírá dveře k odstranění nudy následujících dní. Protože kdyby mi jednou taky něco vyšlo a ty holky se třeba ozvaly, tak bych se s nima třeba sešel a třeba bych se jeden den tak hrozně nenudil.