vylet

výlet vlakem v 9 hodin vecer se muze zdat jako napad.trochu divnej.malo pravdepodobnej,mozna prave proto jedinej spravnej. obzvlast kdyz jedes se svejma kamaradama do kterejch bys nerek ze kyvnou na souhlas - jo.sraz na nadrazi -sme rozdeleny dve skupinky, tri -2 lidi. nasednes do vlaku smer kolin,jen se predtim vyhnout pruvodcimu.nechcem platit,cerny pasazeri v bilejch vagonech. s sebou vezes sampansky a jedno pivo.nic vic sme nestihli.bylo to moc nanepomalo. nemame jasnej cil, vytycit si cile muze bejt chyba,protoze kdyz pak prijde stiplistek ani nevime kam vlastne jedem.dohoda - cesky brod. listky do brodu z tuklat prosim -pro pet lidi..ale panove vy nejedete z tuklat ,videl sem vas nastupovat.tak dobre,klanovice a at to lita.plati kolega pane sef. z vlaku je videt nic.


Kdybych nechal ve svym vlaku trochu vic tmy v jednotlivejch vagonech
mohl bys koukat jak vlaky jedou ve tme
a tovarny svitej
a stromy sou tise
a mraky co si nechaj zdat
o cem chcou
sny ani bouřky neblednou
nesmej
mejse



v ceskym brode vystup na oprejskanym nadrazi,posprejovanym antifa ,preskrtla.ci je to vlastne mesto? hledam starou hospodu ve starym stylu.marne. to co najdu je jen svitici nonstop bar z nepruhlednejma sklama.nasrat tam nechci. sampansky mizi samo,nekomu nechutna,je sladky a sumivy jak vino kdyz do nej nalejes bublinky a cukr. jde se na namesti,nevi se kde je.tak se de proste nekam.prvni zastavka kostel a nejaka vezicka. sampansky porad mizi,tak se od par lidi ozyva divnej kour. voni jak louka.zelena. nalada stoupa furt vejs. kolem projizdej lidi v rychlejch autech s hlasitou hudbou.ukazat svetu co sme zac. premistovani na detsky hriste probiha v klidnech krocich jednotlivcu. tvorej zastupy a taky rozestupy. konverzace. respekt se tahne celym namestim,nase skupina je silna protoze kdyz cejtis spojeni tak je to dycky silny. hriste je novy ,nablejskany ,cerstve koupeny a postaveny. zkousis horolezeckou stenu. je metr vysoka, neni tezky ji prekonat.ale co kdyby mi bylo 5? taky klouzacka ,houpacka ,stary casy ,detsky hry a tydle dalsi veci .taky jedna anomalie,lampa co hazi stin na stenu v divny kompozici ,pod svetlolomnym uhlem. kdybys to videl a obrazku rek bys ze je to montaz. oko je zmateny a odkud vlastne chytat svetlo. zabava musi jet.jede.proziva chvile,sere na to co bude. pomalu nazpatek smerem k nadrazi. nespecha se ,vlak odjizdi za dlouho. chci prozkoumat vlaky!!obscese vlakama.je tam jeden vagon ,opustena lokomotiva.posledni mohykan na opustenym nadrazi kudy obcas projede rychlik. zkousime nastoupit a otevrit dvere.kdo by rekl ze bude zamceno? nemame klic a ani nezname strojVUDCE. prochazka po vlaku ,jen si predstav ze ho ridis. mame jeste hromadu casu do odjezdu a na nadrazich je toho dost k objevovani. treba ty stary vagony prazdny nakladni co sou tamhle padesat metru od nas? jaky by asi bylo dojet v nich az do Australie? jdem to vyzkouset. jen dva z peti. soustava vagonu se zda bejt nekonecna a tahne se az za muj obzor.kterej je teda omezenej vlastne moji kratkozrakosti no. jdem dal,nakonec. trochu se bojime ze nas zajede vlak.ale ne moc, stacilo by zalehnout pod vagony a jen pozorovat koleje jak se pod tim vlakem otrasaj. jsme u posledniho vagonu.zdravi a plny chuti zkouset novy veci a objevovat skryty sily a mechanismy. lezem nahoru.jde to lehce,asi aby tulaci meli kde spat ,kdyz hvezdy nevyjdou. vagon je docela hlubokej,parkrat se projdu. honza se parkrat projde a udela nejaky fotky. vylejzame z vagonu po chvili, jdem omrknout jeste svetelnou signalizaci ktera je jeste dal ,asi tam kde uz skoro zacina tma. kdyz chodis mezi kolejema pripadas si jak na divokym zapade. zeleznice symbol pokroku, prumyslova revoluce atd. dojdem ke svetlum.vnimame atmosferu a to ze je to neopakovetelny (jako vsechny zajimavy veci). kurva.dochazi cas.sprint na vlak.jede nam to za 3 minuty!!!!beh,rychlej a neucesanej,seres na vsechno a doufas ze se nezabijes o koleje. stihame to .pet vterin po tom co sme naskocily uz zaviraj dvere....najdem mateje,petra a tuga ,zdravime je.stastny shledani,jen matej je nastvanej ze sem mu (omylem) xkrat zvedl telefon. v kapse se holt ten telefon nejakym zpusobem zvedal sam.mozna chtel komunikovat. chcem jit z uv do kl pesky.ale nikdo jinej nechce.takze zas jen ja a honza. vylejzame v uvalech a chvili litujeme ze sme vysoupily a nevezli se v teple az domu. rozhodli sme se jit podel trati.chtel sem videt vlaky. sli sme po lesni ceste u trati. namrzla stezka odvahy kde jediny co ziskas muze bejt bobrik mluveni. povidani o zajimavejch vecech. taky o horach o stromech o cestach v lese o vitarianstvi atd. pekny. stezka samotna byla naplnena ctyrma momentama kdy jel kolem vlak, taky skoro absolutnim tichem, obcas svetlama ktery se vynorovali jakoby odnikud a zas se zanorovali .videl sem je jen z urcityho uhlu. nebyl sem sam. zajimavy bylo ze misty byl les vic temnej hvozd a nekdy min. ten snih a namrzlost byla jenom nekde a kde nebyla, svetlo se neodrazelo a ja si pripadal jak kdyz prechazim mezi temnou a svetlou stranou sily. asi v pulce prestavka.odpocivadlo pro turisty ktery tudy chodej ve dne. lehnout si a koukat se nahoru do 4 korun stormu co tvorej sipky ukazujici do stredu asi takhle











je zajimavy jak priroda inklinuje k temdle tvarum a tak vubec. druha pulka cesty -zajimavy povidani,ktery melo smysl, neslapalo po povrchu.no je dulezity kdyz rozhovory davaj smysl.tendle daval -- diky . pak uz jen svetlo malomesta ,porad vic a vic,blizim s e k domovu.pisu tydle vety a kratky slova.chystam se spat.sem docela unavenej ale spokojenej

No, tak už to přišlo

Tak mi to dnes dorazilo, ta zásilka s 13 výtiskama na vlastní náklady vydaný první sbírky Alana Vomáčky ...

zimni

Je zima jak
v zime,je zima jak
v lete kdyz je zima,necham rozezvucit ty svetla
v mlze,
v anonymni ulici, temnym chorem hlucici dalnice a kapely Nadja tezko rict jestli ty stromy
v ty samy ulici placou nebo jestli jim jen kapky stejkaj po silnejch rukou. zivin maj ale dost,a kdyby ses napichl na jejich energii mohl bys taky zesilet

oklikou

cim dal vic si uvedomuju ze jediny cesty ktery maj smysl sou ty co vedou pres prekazky. vidim to uplne ve vsem ,na kazdym kroku kazdy jedny moznosti vyberu. jsou tezsi ze svy podstaty ,ale v ramci toho cemu nekdo rika zivot (a jinej treba blbost) se jevej jako jediny mozny. mam na vyber - rychle nic nebo pomalu vsechno.chtel bych vzdycky brat vsechno ale neni to jednoduchy.cekat neni jednoduchy.svadi to chodit po zkratkovitejch chodnikach co sou jak nastrahy. Pri tom ale jediny nastrahy sou vlastne ty v ty slozitejsi moznosti. ohlidnout se a zkoumat ty trasy zpetne.zjistit ze vosmelit muzes leda sam sebe.asi jak kde taky ale no

uprimnost muze bejt zranitelna

je dulezity zustat cistej sam pred sebou.srat na vsechno.tezko se to dela ale myslim ze kazdej sam pozna za co ho hryze nevedomi - svedomi.zustat uprimnej znamena taky trochu bejt zranitelnej.proto v tom taky tak zijeme.kdysi sem si napsal ze je jedno ze je smrad hlavne ze je nam teplo.napsal sem to nastvanej a myslel sem to ironicky.musis (musim) prekonat prekazky ktery te tahnou dolu.rozhovory sou vyzva k tomu bejt sam sebou ,ale ty vyzvy se malokdy malokdo chopi a realizuje

Musíme vypadat dobře

Musíme vypadat dobře
a usmívat se, pokud možno pořád.
Špatný věci musíme řikat jen az něčími zády,
protože jinak bychom vypadali zle.
A my musíme vypadat dobře!
Musíme bej hezký a upravený,
no aspoň na venek čistý,
když zevnitř jsme tak špinavý.
Musíme vypadat dobře,
usmívat se , ale hlavně
musíme shazovat lidi kolem,
abychom si prosadili naší bezchybnost
a zvyšovali tak svoje ego.
Bezchybnost je věc, kterou si musíme nalhávat,
když sami máme tolik chyb.
Když někdo pomlouvá, musíme se přidat,
abychom zapadli do kolektivu
a nestali se pomlouvanými,
my musíme mít dobrou pověst, my přece
musíme vypadat dobře!

***

How about a trip to the land of innocence
where the roses grow within a moment of gasp
where lions lie in the bushes of leaves
still, with a flower on their mane

we shall leave our existence
step out of the cube of us
grind the edges, sharpened edges of leaves
which bleed us dry, we shall sustain

we shall make our minds within the chance
set them up for the chance of last
sharpen our minds and the chance to be seized
words to be ceased and break the chains

we shall be calm, we shall be steady
you shall cup your palm easily
and with the moment of my gasp
moment of yawn of the calm lion
the moment of bent of a leaf of grass
say leave, say you love me endlessly


***

Co takhle vejlet do země nevinnosti
kde růže kvetou v mžiku vzdechu
kde lvi ležej v keřech listí
klidně, s květinou na jejich hřívě

měli bychom vopustit naše existence
vystoupit z krychle nás
zbrousit hrany, vostrý hrany listí
co vykrvácej nás, vytrvat

měli bychom se rozhodnout v mžiku
připravit se na poslední příležitost
zaostřit naši mysl a lapit šanci
slova umlknout a vytrhat řetězy

měli bychom se zklidnit, ustálit se
a ty nastavit dlaň nenuceně
a v mžiku mýho výdechu
mžiku zívnutí hodnýho lva
v mžiku prohnutí lupenu trávy
řekni odejdi, řekni že miluješ mě bez ustání

Žádná změna

Ok, tak už konečně přispěju, když mě pan Vomáčka pořád tak prosí. Asi ze mě nikdy pořádná blogerka nebude, sem líná sepsat ty myšlenky. Dneska je ale přeci jen specielní příležitost, tak udělám výjimku. Je totiž 15. 01. 2009 a právě dneska je mi 18. Celkem dobře si pamatuju, jak sem si ve 12 řikala, jaký to asi bude, až konečně budu dospělá. Co všechno se do tý doby asi stane? Co si bud myslet? Jak se budu cejtit? Teď si na tu otázku vůbec nedokážu odpovědět protože už nevim, jaký to je, když je někomu 12. Dneska se cejtim uplně normálně, žádná změna nepřišla, co se stalo, stalo se. Dneska sem uplně normální obyčejnej člověk. Mám pár kamárádů, rodiče se před třinácti lety rozvedli (fakt už je to tak dávno), bydlim ve vesnici s divnym ménem, která má jen 6 baráků, a furt chodim do školy, která mě nebaví. Taky se nudim a nesnášim některý lidi, sem průměrná osoba, co ráda spí a jí. Ale ať si stěžuju a fňukám jak chci, pořát je pravdou, že na tom sem zatraceně dobře. Nejsem ten africkej kluk, co sem ho nedávno viděla v dokumentu při semináři biologie. Tenhle kluk z Afriky spolknul lék za dvacku a do kyblíku z něj vypadlo 10 vypasenejch škrkavek. A to jen proto, že si hrál na zemi v prachu. Nějsem ani ten bezdomovec, co sem ho kdysi viděla v Kolíně. Měl nejspíš halucinace, půl roku se nemyl a nehty měl dlouhý aspoň 6 centimetrů. Nejsem ani můj nevlastní brácha, kterej na co šáhne, to rozbije. Obzvlášť pokud se to týká záchoda. Když si tohle večer v posteli uvědomim, je mi celkem dobře a sem spokojená. Lidi by si měli prostě uvědomit, že potřebujeme optimismus a sebeironii, abysme tenhle život přežili a nepromrhali ho brečením nad roziltým mlíkem. Tohle je takový poselství čerstvě osumnáctiletýho člověka...."A to je asi tak všechno."...(Forrest Gump)

Kecat to všem moc dobře jde, horší už je to s odchodem do prdele

Skoro v každym dementním filmu, skoro v každý škole a skoro v každý dementní dětský knížce se člověk dočte něco ve smyslu, že by člověk měl bejt upřímnej, že by měl bejt sám sebou, že se mu to vyplatí a podobně. Jenomže když pak příjde ten čas a člověk upřímnej začne bejt co se dá (nikdy asi nejde bejt upřímnej na sto procent) a je sám sebou nejvíc co kdy byl, tak zjistí jak moc velký kecy to byly. Narazí na nechápavé výrazy, na stupidní otázky, popřípadě na arogantní chování a neupřímnost z druhý strany. Jak zpívá Vladimír 518: "Bejt sám sebou často znamená bejt sám." Ne, na upřímnost se nehraje. Společnost je prorostlá popovejma myšlenkama a popovejma řečma a ten kdo popový řeči nemá je nepochopen a odsunut do ústraní jako outsider. Jsme (samozřejmě ne všichni!) v různejch situacích naučený řikat takový fráze, který jsme ve stejnejch situacích slyšeli používat ve filmech nebo jsme je četli v knize. Používáme výrazy jako "mám tě rád", "miluju tě", "člověk musí ve vztahu přinášet oběti!", "mrzí mě to", "měli bychom bejt upřímný", "promiň", "jak já nesnášim pokrytectví", protože jsme to viděli ve filmu a chápeme, že jistá společenská konvence užívání těchto slov vyžaduje, avšak často nechápeme jejich pravou podstatu a sami se podle těch slov nechováme (nebo, to co říkáme, tak nemyslíme). Všechno je to naučený zevnějšku a kvalitní život člověka spočívá v tom, do jaký míry se dokáže do jednotlivejch slov velžít, aby jemu a jeho okolí ta lež už nepřišla tak okatá a prvoplánová. Kdo víc a rafinovanějc lže a vymejšlí si se dostane dál. Lidi nakecaj tolik sraček, ale když maj jít do prdele, tak už je to horší. Jste upřímný? Tak to asi máte smůlu. Je čas si nasrat a zavíst chaos.

Ornette Colleman

The Shape of Jazz to come.1959.Amerika .....2009 začátek roku.můj pokoj.
Nespoutaná hranice mezi šílenstvím a genialitou čtyř lidí. Největší punk. Saxofon a trubka co jsou jak včely co právě vylítli z hořícího úlu. Poblázněně lítaj . zdánlivě neuspořádaně,ale zároveň se držej ňákýho vyššího řádu kterej určil co je pohyb. Nepokoušej se je zastavit.Stejně se nenechaj. Divoký punkový pohyby v předpunkovejch létech. Zakouřený bary plný předsudků a vína. Černoši maj vlastní školy,ale hrajou v bělošskejch klubech. Trhanost navazuje na plynulost a naopak. Připomíná ti to něco?vnitřní neklid. FREE JAZZ není mrtvej akorát už ho skoro nikdo neposlouchá. Já vlastně taky moc ne.Co na tom záleží. Mimochodem "nejslavnější" deska od Refused se jmenuje The Shape of Punk to come a je taky geniální

Kočka už je asi v pohodě ... je teda dost možný, že je to fetka, protože ty prášky co pro ni předepsali veterináři, ty co se maj nenápadně zamíchat do žrádla nebo jim je rvát do huby aby se do nich dostaly, tak je žrala na posezení jak granule ... jaká číča, takovej pán.

Všechno je zase už k posrání. Číča se zbavila průjmu,a teď se průjem metaforicky přesunul do reálu a všichni se v těch hovnech topěj. Měl bych tu číču pro změnu krmit umrzlejma králikama, aby se to zas vobrátilo.

Tak to je dost japonskej sen, nebylo to náhodou v japonsku? Nebo na jaký stanici se tohle dilema vodehrávalo? Já třeba nedávno měl sen, že v baráku mám dveře na místě, kde nejsou, a že sem ve dvě ráno přišel fotr s batohem, něco si vzal a pokradmu odešel, a odhrnoval při tom odchodu záclonu tam, kde není, a byly přitom divný zvuky a všechno se to dělo v mým pokoji a otevřel jsem voči vzbudil se a ty divný věci (jakože dveře a závěsy) zmizely, a pak jsem hodinu nemohl usnout, protože jsem se bál, že si pro mě de ta příšera co se živí hádkama lidí, ta co lítala v nebi v tý Noční práci vod Topola, znáš ji karle viď? Takys to čets povídal ... A taky jsem včera měl sen, ale ten si nepamatuju už, ale vim, že měl hodně rozvinutej děj, něco jáko ságovej sen. Jo podívejte se někdo na Tale of Cinema, Matěji, Jakube. Aspoň ta první půlka stojí fakt za to.

A pak jsem taky měl nedávno takovej incident, když jsem šel koupit rohlik a žvejky do billa, a když jsem chtěl vyhodit stvrzenku, tak jsem vyhodil i ty žvejky.

A taky jak Matěj povídal, že bude chcát a srát do popkornu a koly.

A taky pak je tady ta holka.

A taky ta druhá holka.

A taky ten druhej kluk.

A taky ten kluk.

A samozřejmě jsem tu ještě pak já. Já a kočka.

Brigádička snů

Splnil se mi můj sen. Konečně budu moct nadávat na kapitalistický vykořisťovatelský fašisty, ne z pozice syna pana továrníka, jak tomu bylo doposud, ale z pozice poctivýho dělníka. V pátek se asi upíšu na otrockou otročinu, jen proto, že jsem línej hledat něco lepšího. Upíšu se na brigádičku za 53 korun čistýho, což je naprosto neuvěřitelně málo, ale zase to snad nebude makačka. A hlavně je to blízko (cca 20 minut na kole). Jedná se o práci v nadnárodním Village Cinemas, kde krom toho, že se snad nepředřu (taky za ten debilní plat po mě nemůžou chtít nic jinýho), můžu rozvracet tento globalizační prostor zevnitř. Můžu lidem srát do popcornu a chcát do coly, když to budu dělat nenápadně. Haha. Stějně zas vidim jak akorát budu pracovat jak debil, poslouchat každej dementní rozkaz a nechávat se vyjebávat zákazníkama. Alespoň budu mít peníze (haha, prej peníze, taková almužnička).

kočka

jo ještě jedna věc vlastně.je kočka v pořádku ?asi před třema nocma sem měl sen. O kočce která byla v kolejištích metra a nikdo jí nechtěl zachránit.Ani já. Skočila tam nakonec nějaká malá holčička.Metro nejelo a kočka i holčička byli zachráněný. Nemívám sny o kočkách

cesta

Kolikrát ještě vstanu a projdu kolem toho stromu kterej stojí u autobusový zastávky směr moje škola. Kolikrát tam ještě budu koukat jak je nehybnej a neměnnej a ve svý košatosti krásnej aniž by si toho kdokoliv všiml. Netečnost lidí který nevnímaj.Možná vnímaj,ale něco jinýho a jinak.. Když pak nastoupím a jedu čím dál vejš ,přemejšlim o stromě a olidech co ho míjej.Co se míjej. Co jedou v hlavě zkoušky,znalosti, dávno (včera) prožitý večery.Napadá mě něco o jinejch světech,planetách.Ty světy sou násilím přitlačovanný k sobě jako dva magnety který držej jen náhodou (sou správně natočený). Jedeš tím autobusem míjíš auta,tramvaje,obrovskej hotel , ve stylu starýho dobrýho reálnýho socialismu, s obrovskou hvězdou. Řikám si něco o věčnym bloudění a návratu do kruhu. Pak u školy vystoupim, odbydu si svý denní rituály a du se podívat za KAMARÁDEM. Jdeme společně do jedný z budov. Hledáme volný počítače. Věčný hledání něčeho. Najdem.Přede mnou v docela velký místnosti úplnou náhodou můj známej z koncertů. Velkej fanoušek muziky. Přes rameno vidím že čte jedinou recenzi kterou sem kdy napsal.Zvláštní pocit. Dobrej pocit. Večer psal že to četl a že pěkný. Někoho to zajímalo. Obyčejnej den se změnil.Barvy

mezi svejma

na dvacatýho o vánocích házel jsem dvacku do metromatu stál tam jeden z mýho druhu žádal si drobný dával mi požehnání k nadcházejícímu svátku vložil jsem mu do jeho zašpiněnejch rukou pár drobáků nabídl mu cigaretu máš pěknou tabatěrku ale seš podezřele štědrej ne nejsem lovec žebráků ale že se mi jednou vrátěj taky budu mrznout a potřebovat zahřát tímhle vánočním gestem pod zaprášeným svetrem na zčernalejch dlaních ledovejma mincema jako ty věříš na karmu a nechceš připálit že ne já mám tak neumrzni a hezký vánoce lístek už nechtěl odešel jsem

kdyz osobniho tak osobniho no

Šelmička co se pohybuje tak že i ten co vymyslel pohyb musí čumět s otevřenou hubou a zírat. Dlouho sem si myslel že sem vůči podobnejm věcečm imunní. Ale mýlil sem se, když tancovala šla z ní zvířecí síla.Těžko říct. Možná byla hraná . Tráva. Všichni se otočily. House. Zlatá mládež a i přes tu povrchnost a falešnou krásu cejtim určitej druh spřízněnosti. Chtěl jsem bejt party kluk byl sem party pooper. Chcete jít ven - jdeme do jinýho klubu -Vagón zní dobře .Tráva, pití ,falafel. Byly dvě. Sedli si . Vnímal sem očekávání.Budou se bavit nebo jen seděta čekat na cizí kluky? Jedna z nich krásný oči ,manga panenka.Smutek i radost najednou,možná trochu znuděnostSatu.Chtěl sem jí říct že se podobá jedný mý kamarádce .Tý co jí mám horzně rád.Neřekl jsem nic.Jízda domu. Topol Jáchym v tramvaji na stránkách.Občas to tak bejvá .Nezačleněnej do kolektivní zábavy i když bych vlastně i chtěl. Uvařit čaj,sníst trochu jídla ve 4 ráno doma.Po zamrzlý cestě v zamrzlý noci. Jít spát.

Číča je nemocná, její páníček za chvíli asi taky

Hm, hmm ... No, tak se zdá, že jsem tomu přispívání na net jaksi neunikl, sotva zavřu jedny stránky prorostlé plevelem a vráskami, a ihned na to na mě Matěj vytasí nápad s kapelovým blogem. Áléé, tak je to snad něco jinýho, ne? No jo, bude to něco jinýho, budou to spíš takový hořký bonbóny, momenty z každodenního (nudnýho, viz. Matěj) života. No tak čím bych začal. Někteří z vás asi ví, že mám číču. No a ta číča vonemocněla. Mám takový podezření, že to chytla vod její ségry, se kterou si asi minutu hrála tam v baráku naší kapelnice Jitky, kde sme festovali přichod novýho roku. No co je průser je, že ta její ségra dneska umřela... No, a konec pro dnes. Snad se mi podaří přemluvit i tu zbývající bandu ať sem občas taky něco napíšou, ale dávám si malý naděje...

Je tu nuda, chtělo by to utáhnout nějakou kravatu

Chtěl jsem založit novej blog, protože už jsem v minulosti nějakej měl a začalo mi to tak nějak chybět. No a potom mě napadlo založit blog naší kapely, kam by mohli psát všichni členové. Třeba zážitky z koncertů a tak, ale klidně i osobní věci. Pěkně upřímně, protože strojený umělý věci jsou k hovnu. Takže tady je první příspěvek a doufám, že nebude poslední. Asi by to chtělo začít něčim ohledně kapely, ale bohůžel jsem napsal něco jinýho, takže kapelní věci musí počkat.
Můj život se kurví, ale je mi to jedno, protože to musim brát s nadhledem. Můj život je jen další filmovej příběh, kterej musim odehrát tak, aby to bylo co nejzábavnější a nejzajímavější, jenže se mi to asi nedaří. Chci dobýt svět, aby lidi, který pošlu do prdele, šli, respektive lezli, do prdele mojí. Ale zatim všichni posílaj do prdele mě. A zatimco já utápim žaly, moje bejvalá snoubenka šahá opilá do rozkroku neznámýho člověka v baru a začíná ho líbat. Co je to za svět? A co je tohle za otázku? Je to můj svět, můj příběh a všechno se děje tak jak si to já sám utvořim. Napsal jsem to předtim špatně - neutápim jenom žal, utápim hlavně tu hroznou všeobjímající nudu, která se mě drží a drží jako klíště. Bohůžel to nejsem já kdo to fyzicky může změnit, protože ta nuda se táhne celym timhle příběhem. A přestože se snažim co to dá, aby to mělo spád, neni tu žádná další hlavní postava, která by mi to pomáhla utáhnout. Jasně je spousta vedlejších rolí, bez kterejch by to už vůbec nešlo, ale to není ono. Já musim hledat ještě dál a dělat castingy na hlavní role.. Jenomže lidi okolo jsou tak přízemní, aby do mýho světa mohli vstoupit a tak mě od tý nudy osvobodit, že je to začarovanej kruh. Jsem s lidma, nudí mě, jsem bez nich nudim se sám. Začal jsem vyprávět dvěma holkám, který jsem předtim nikdy neviděl a kterejm, narozdíl od jinejch, nemám potřebu hned sahat do rozkroku, o svym filmovym životě, jak se všemu akorát musim smát a ony na mě koukaly jako na blázna. Tyhle holky rozhodně neaspirovaly na hlavní roli. Řekl jsem "dám vám e-mail a kdyby cokoli ozvěte se..." a ony si ho napsaly. Řekl jsem, že nepočítám, že se ozvou. "Uvidíš", řekly ony a neozvaly se. Ale mě je to uplně jedno, protože jsem je neznal. Ale co mi neni jedno, že sám ten můj svět nedokážu ovládat natolik, aby mi prozměnu něco vyšlo. Netrápí mě ten fakt, že nic nevychází, to zas ne, spíš mi to zavírá dveře k odstranění nudy následujících dní. Protože kdyby mi jednou taky něco vyšlo a ty holky se třeba ozvaly, tak bych se s nima třeba sešel a třeba bych se jeden den tak hrozně nenudil.