Brigádička snů

Splnil se mi můj sen. Konečně budu moct nadávat na kapitalistický vykořisťovatelský fašisty, ne z pozice syna pana továrníka, jak tomu bylo doposud, ale z pozice poctivýho dělníka. V pátek se asi upíšu na otrockou otročinu, jen proto, že jsem línej hledat něco lepšího. Upíšu se na brigádičku za 53 korun čistýho, což je naprosto neuvěřitelně málo, ale zase to snad nebude makačka. A hlavně je to blízko (cca 20 minut na kole). Jedná se o práci v nadnárodním Village Cinemas, kde krom toho, že se snad nepředřu (taky za ten debilní plat po mě nemůžou chtít nic jinýho), můžu rozvracet tento globalizační prostor zevnitř. Můžu lidem srát do popcornu a chcát do coly, když to budu dělat nenápadně. Haha. Stějně zas vidim jak akorát budu pracovat jak debil, poslouchat každej dementní rozkaz a nechávat se vyjebávat zákazníkama. Alespoň budu mít peníze (haha, prej peníze, taková almužnička).