Je tu nuda, chtělo by to utáhnout nějakou kravatu

Chtěl jsem založit novej blog, protože už jsem v minulosti nějakej měl a začalo mi to tak nějak chybět. No a potom mě napadlo založit blog naší kapely, kam by mohli psát všichni členové. Třeba zážitky z koncertů a tak, ale klidně i osobní věci. Pěkně upřímně, protože strojený umělý věci jsou k hovnu. Takže tady je první příspěvek a doufám, že nebude poslední. Asi by to chtělo začít něčim ohledně kapely, ale bohůžel jsem napsal něco jinýho, takže kapelní věci musí počkat.
Můj život se kurví, ale je mi to jedno, protože to musim brát s nadhledem. Můj život je jen další filmovej příběh, kterej musim odehrát tak, aby to bylo co nejzábavnější a nejzajímavější, jenže se mi to asi nedaří. Chci dobýt svět, aby lidi, který pošlu do prdele, šli, respektive lezli, do prdele mojí. Ale zatim všichni posílaj do prdele mě. A zatimco já utápim žaly, moje bejvalá snoubenka šahá opilá do rozkroku neznámýho člověka v baru a začíná ho líbat. Co je to za svět? A co je tohle za otázku? Je to můj svět, můj příběh a všechno se děje tak jak si to já sám utvořim. Napsal jsem to předtim špatně - neutápim jenom žal, utápim hlavně tu hroznou všeobjímající nudu, která se mě drží a drží jako klíště. Bohůžel to nejsem já kdo to fyzicky může změnit, protože ta nuda se táhne celym timhle příběhem. A přestože se snažim co to dá, aby to mělo spád, neni tu žádná další hlavní postava, která by mi to pomáhla utáhnout. Jasně je spousta vedlejších rolí, bez kterejch by to už vůbec nešlo, ale to není ono. Já musim hledat ještě dál a dělat castingy na hlavní role.. Jenomže lidi okolo jsou tak přízemní, aby do mýho světa mohli vstoupit a tak mě od tý nudy osvobodit, že je to začarovanej kruh. Jsem s lidma, nudí mě, jsem bez nich nudim se sám. Začal jsem vyprávět dvěma holkám, který jsem předtim nikdy neviděl a kterejm, narozdíl od jinejch, nemám potřebu hned sahat do rozkroku, o svym filmovym životě, jak se všemu akorát musim smát a ony na mě koukaly jako na blázna. Tyhle holky rozhodně neaspirovaly na hlavní roli. Řekl jsem "dám vám e-mail a kdyby cokoli ozvěte se..." a ony si ho napsaly. Řekl jsem, že nepočítám, že se ozvou. "Uvidíš", řekly ony a neozvaly se. Ale mě je to uplně jedno, protože jsem je neznal. Ale co mi neni jedno, že sám ten můj svět nedokážu ovládat natolik, aby mi prozměnu něco vyšlo. Netrápí mě ten fakt, že nic nevychází, to zas ne, spíš mi to zavírá dveře k odstranění nudy následujících dní. Protože kdyby mi jednou taky něco vyšlo a ty holky se třeba ozvaly, tak bych se s nima třeba sešel a třeba bych se jeden den tak hrozně nenudil.